Honza se přistěhoval z Pardubic do Prahy před téměř třemi lety po tom, co mu zemřela maminka, aby byl blíž u sestry. Hned po svém příjezdu začal spolupracovat s Asistencí o.p.s., aby se v Praze zorientoval a našel bydlení. Tady je jeho příběh, který sepsal, aby se vědělo o tom, jak je to s tím bydlením složité. V průběhu spolupráce jsme vyplňovali snad všechny možné žádosti o byty, chráněné bydlení, Honza hledal byty i na otevřeném trhu. V roce 2017 po tom, co skončil pobyt v tréninkovém bydlení, bylo jedinou možností, která Honzovi byla nabídnuta z úřadu pobyt v DOZP neboli ústavu. Naštěstí existuje Gigabyt, kde Honza rok a měsíc spokojeně a samostatně bydlí za využívání služeb osobní asistence a sociální rehabilitace. A možná se díky projektu bezbabyty.cz Honzovi splní sen v podobě bytu s jedním spolubydlícím. O to se s vámi ještě jistě podělíme!
A tady už Honzův příběh:
V roce Květnu 2016 kamarád dovezl mne do Prahy a kousek za Prahu. Tam je malá vesnička, která se jmenuje Třeboradice, tam jsem byl do konce roku 2017, a k tomu jezdil do Asistence o.p.s, jednou za týden jezdil za jednou pracovníci, která mně pomáhala, a tam poznal nové lidi, jako koordinátorky který mají na starost osobní asistenci, aby to fungovalo jak to má být, a tam byla moje klíčová pracovnice, a za mnou posílala asistenci do Třeboradic.
Mezitím jak byl Třeboradicích, jeden můj kamarád, známe se dlouho, jezdím s nimi na různé akce a v létě na tábor, a proto on mne poslal jeden zajímavý projekt v Praze, on se jmenuje Gigabyt. Já jsem se na to podíval a mně to přišlo jako zajímavý projekt, to bylo také natočili video:
Já to poslal moji koordinátorce Jitce, protože ona tam byla ve videu. Čekal co to na to odpoví na můj dotaz moje koordinátorka. Ještě byl pořád v Třeboradicích. Měsíc čekal, co na to v Gigabytě řeknou. Jeden pátek v září připravoval jet do Gigabytu na víkend, byt byl dost veliký a nemohl uvěřit a zůstal do neděle odpoledne, a jel zase do Třeboradic. V listopadu na konci anebo v prosinci na začátek připravoval už nevím kolikátého bylo, zase jet do Gigabytu. Na více dnů od pondělka do čtvrtka jel zase do Gigabytu, mne to zase líbilo. A potom jel do Třeboradice, protože já tam měl smlouvu do 22.12.2017.
Mezi tím dostal email od moji pracovnice, která se v prosinci z Gigabytu stěhovala, tam bylo napsáno od 1.1.2018 budu bydlet v Gigabyte. Začínalo blížit konec Třeboradice v 22.12.2017, musel někam stěhovat se. A mne tam stejně nelíbilo, protože to bylo pro mne dost daleko do města. A potom bydlel jsem se na pár dnů u mojí sestry a jejího přítele mají spolu děti, a byly také vánoce. A potom bylo 1.1.2018 jel s asistentkou do Gigabytu odpoledne. Tady byli spolubydlící, a přijel jsem do Gigabytu jeden vozíčkář, který hledá byt v Praze.
V Gigabytě bydlím už více než rok. Tady máme jednou za měsíc akci na víkend. To začíná od pátku 18:00 do neděle 17:00. Lidi z Ramusu chodí na různé akce na procházky, myslím že klienti jsou také rádi v Gigabyte, o víkendu také je tady legrace. Jeden klient někdy chodí v úterý po Boccie do Gigabytu do středečního rána, a myslím také je tady rád. Nevím kolik lidí bylo na tuto akci zapojí, aby našli takový být, ale myslím byt je to lokalita super, pokud to opustíme byt a potom nikdo nedá zpátky.
Od roku června 2016 hledám byt v Praze, my dávali žádosti v Praze a také v Pardubicích, od mala jsem bydlel v Pardubice. Pořád úřady zamítli dát byt v Praze a nebo v Pardubicích, a proto jsem v Gigabytu. Tady bydlím, je to Fajn, a k tomu mám kousek do Jedličkův ústav, protože já tam jezdím do Asistence a na bocciu. Mám také profil na facebooku několik let, tento rok bych chtěl někam chodit mezi lidí, v březnu na Facebooku hlavní stránce objevila jedna fotka, která mne líbila. Já napsal slečně, která pozvala na seznamovací večírek, od té doby chodím se seznamovat se slečnama, ale je problém ty slečny nechtějí se mnou seznámit se, protože jsem na vozíku a nerozumí mi. Chtěl bych s nějakou slečnou více komunikovat a poznat se. Já taky potřebují od nějaké slečny něhu a Lásku. A pak našel na internetu jinou seznamovací večírek na lávce, já tam za registroval. To bylo v únoru a nebo březnu. Já tam moc těšil, protože poznám nový slečny, který chtějí seznámit se mnou, ale jeden manželský pár mne nechtěl pustit dovnitř. Byl jsem dost smutný, protože oni mne viděli jsem na vozíčku a proto mne tam nechtějí pustit do hospody.